Je toho čím dál víc, o čem vím že se nestává Je to čím dál víc, co mě baví a nezvládám Je toho čím dál víc, co mě bolí a ustojím Je toho čím dál víc On y va Proplouvám, narážím, se toulám s úsměvem na tváři Odmítám, když vím že, se spálím nepůjdu k oltáři Nacházím, pak ztrácím, neptám se, po stý to prostý mám Jen brát si, nedávat, nedávám, nerada předstírám A Bylo toho dost a taky ještě bude Když je kůže do běla, oči vidí rudě srdce neví kde je, do toho venku leje aspoň to není poprvé co se mi tohle děje Je toho čím dál víc, o čem vím že se nestává Je to čím dál víc, co mě baví a nezvládám Je toho čím dál víc, co mě bolí a ustojím Je toho čím dál víc, tím spíš se už nebojím. Snad příště, se říká, když víš že, příště se nekoná Na místě, neváhám, se píše: nic není náhoda Časem posbírám, jenom lidi pár, to se dozvídám S nima prožívám, jim se otvírám, já jim to svý dám A budeme se bavit dokud budeme tady I když není co slavit, furt netrpíme hlady Víme co je bolest, známe dobře ty stavy Chce to jenom uvěřit že na to nejsme sami Je toho čím dál víc, o čem vím že se nestává Je to čím dál víc, co mě baví a nezvládám Je toho čím dál víc, co mě bolí a ustojím Je toho čím dál víc, tím spíš se už nebojím. Je toho čím dál víc, o čem vím že se nestává Je to čím dál víc, co mě baví a nezvládám Je toho čím dál víc, co mě bolí a ustojím Je toho čím dál víc, tím spíš se už nebojím.